Hrdina

23. září 2013 v 15:52 | Mrs. Writer |  Jednorázovky
NĚKTERÝ HRDINA,

V celém domě bylo ticho. Místnosti působily chladně a opuštěně, přestože byli vymalovány veselými barvami. Dívka, mohlo jí být tak kolem dvaceti let, seděla v houpacím křesle blízko okna, po kterém lenivě sklouzávalo několik kapek deště. Bez hnutí přímo hypnotizovala příjezdovou cestu k jejímu domovu. Ale dalo se tak téhle opuštěné stavbě ještě vůbec říkat? Opřela se o křeslo. Skříp, vrz, skříp… zavrzala židle po každém malátném zhoupnutí. Ta žena někoho vyhlížela. Nebo to tak alespoň vypadalo.


Takhle nehnutě, by vydržela sedět ještě několik dalších desítek hodin. Jen ona a její myšlenky… její fantazie. Přehrávala si svůj dosavadní život, jako v nějakém béčkovém kině s levným občerstvením. Bývala premiantkou třídy. Vlastně jí byla jak ve školce, tak na základní škole a zrovna tak na střední. Jen vysoká jí dosud chyběla, ale komu by to dneska vadilo. Rodiče byli celkem vzato puritanti, teda alespoň co se týkalo oblečení a malování. Obyčejně to obcházela pomocí veřejných toalet, kde se před příchodem do školy převlékla a trošku zlidštila řasenkou, nebo make-upem… a pak zase naopak. Mohla cokoliv. Svět byl plný skvělých příležitostí, zážitků a přátel, přestože měla doma problémy s rodinou. Na střední potkala jeho. Musela se tomu zasmát. Byl to prázdný zvuk. Páni, už je to doba, co jí ty růžové brýle servali z očí a rozdupali na tisíc kousků. Jak mohla být tak tupá? Tak blbá, hloupá, naivní!! Stačí si jen z té pěkné nabídky slov pár vybrat. Naivní. To je ono. Hezké slovo, doopravdy.. výstižné.

NEMŮŽE ZA TO,

Tvrdě zarývala nehty do hnědého polstrování sedačky a hledala ten nejvýstižnější výraz pro sebe samotnou, když najednou ji někdo jemně položil ruku na rameno.
"Kestrin," oslovil jí opatrně starší muž s plnovousem. Byl cítit levnou kolínskou a chlastem. "Je čas jít."
Jako by jí ty slova uštědřily konečný úder. Konec, poslední rána do zad.
"On už nepřijede, viďte? Tohle všechno… je skutečné." zašeptala nevěřícně. Možná už ani nevěřila v realitu, ale co já vím? Přes trhané vzlyky ji nebylo skoro rozumět.
Chvilku na ní jen tak koukal, jako by ani nevěděl, co správně odpovědět. Ticho nakonec přehlušil jiný, tentokrát ženský hlas. Pomohla mu z té trapné situace.
"Madam? Auto už čeká," ozvala se taktéž stará paní, která vykoukla škvírou mezi dveřmi. Muž pomohl drobné dívce vstát a přidržoval ji celou cestu až k černému autu, u kterého už čekaly zástupy stejně černě oděných lidí. Většina z nich plakala. Jak dojemné, jako by tomu rozuměli..
Probuď se, no tak, probuď se šeptala jako smyslů zbavená znovu a znovu. Když dosedla na zadní sedadlo zabořila hlavu do opěrátka.
"Kurva!" vydechla a zakryla si obličej dlaněmi.

Nakonec dorazili na místo. Mramorové desky se hrdě tyčily v letmé přeháňce. Okolo nově vystavěné rakve stálo mnoho mužů v uniformách. Vzali si je i sem! Právě tito muži podali dívce vlajku a nefalšovaně vyznali upřímnou soustrast. Jistě nefalšovaně. Přestože padl, uchovají si ho navždy v srdcích. Ve válce zachránil mnoho životů, jako jeho žena na něj může být pyšná. Ona jen prázdně sledovala nově vykopaný hrob a hořce se usmála.
"Neslíbil jsi mi, že se nikdy nestaneš hrdinou?"
ŽE SE JÍM STAL.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily-Anne Lily-Anne | Web | 23. září 2013 v 16:10 | Reagovat

krásně napsané, zajímavá myšlenka :-) a taky to máš dobře vymakaný- i s obrázkem a hudbou... :-)

2 Marianne Marianne | Web | 23. září 2013 v 17:34 | Reagovat

nádherný design!:)

3 Baďa Baďa | Web | 5. října 2013 v 10:26 | Reagovat

Je to krásně napsané. Máš talent :-) . Podíváš se prosím na můj blog a ohodnotíš ho ? :-)http://chechtalek002.blog.cz/
P.S.: Máš hezký design!!

4 a2l a2l | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 17:37 | Reagovat

Jáj, to bylo smutný! :'( Je hrozné, že se tohle normálně ve světě děje, že se ženám už muži z mise nikdy nevrátí...
Ale nádherně jsi to napsala ;)

5 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 18:03 | Reagovat

[4]: Přesně, neumím si představit, jak jim pak musí být.. a děkuju :D

6 Abnormal Abnormal | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 17:46 | Reagovat

úžasne napísané, skvele spracované, famózne urobené efekty a všeobecne skvelé! máš môj obdiv a keď som to čítala normálne mi zvieralo srdce pri myšlienke na to že ba sa toto stalo mne.

7 Anny Anny | 3. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

dojemný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama