Vím, jak chutná vzduch

20. listopadu 2013 v 19:08 | Mrs. Writer |  Knihy
Skutečný příběh modelky o boji s mentální anorexií.. z toho až mrazí.


Autor: Maria Hirse
Překlad: Michaela Weberová
České vydání: měkká vazba, 120 stran s doslovem


Anotace: Bývalá Dánská modelka Maria Hirse, nyní pracující jako psychoterapeutka, se ve své knize vrací k období, kdy jako sedmnáctiletá onemocněla mentální anorexií. V autobiografickém příběhu popisuje své myšlenky a pocity z období, kdy podlehla klamné představě, že skrze ovládnutí svého těla a hladovění dosáhne větších úspěchů a vyššího sebevědomí. Popis událostí je velice upřímný a místy až šokující. Avšak právě v tom je zřejmě největší síla této knihy, která díky tomu může čtenářům pomoci porozumět rozporuplnému duševnímu a citovému světu mladých dívek, které touha "shodit pár kilo" mnohdy dovádí až na samý okraj smrti.

Vlastní názor: První, co mě v souvislosti s touto knížkou napadá jsou tři slova - no do pr*ele. A to se tentokrát ani za ten přestrašný výraz omlouvat nebudu.
Autobiografie jsou určitě jedním z mích oblíbených žánrů. Někdy se z nich dozvím víc, než v hodině matiky. Mentální anorexie je mrcha všech mrch a někdy je těžké ji plně pochopit. Hlavně z toho důvodu jsem si knížku půjčila. Maria byla modelka, co se živila v Japonsku a několikrát byla zvolena jako Miss Dánsko. Bylo jí bylo teprve sedmnáct let, když začala trpět touto nemocí. Na začátku celého vyprávění se s ní pomalinku seznamujeme. Stejně tak s jejím přítelem, kamarádkami, spolupracovníky... jak málo z nich jí zbylo na konci.

Svět modelek je jeden velký kolotoč a hubenější mají více zakázek. Navíc, nikomu neuškodí trošku shodit, že? Postupně to už ale začíná být nebezpečné a my jsme svědky toho, kdy se Marie pomalu, ale jistě propadá až na úplné dno.

Jestli hledáte knížku, která vám skutečně něco dá a jste ženského pohlaví, zvolte tuhle. V dnešní době je anorexie stále žhavějším tématem a jinou tak otevřeně napsanou knížku o tom nenajdete. Maria si skutečně umínila ukázat nám celou temnou stránku poruchy příjmu potravy. Také konečně malinko rozumím tomu, jak na tom taková anorektička skutečně je a co se jí honí hlavou. A také vím, že takhle nikdy skončit nechci.

Knížka mě bavila od začátku až do konce a skutečně velmi cenný byl pro mě doslov. Myslím si, že takových 120 stran máte přelouskáno za chvilku. Autorka nám ukáže svůj život v celém možném rozměru. Budete svědky jejího nepříliš idylického dětství, nekonečného počítání kalorií a boje se sebou samým. Některé scény se budou zdát skutečně nemyslitelné, ale bohužel - všechny do jedné se skutečně staly.


Závěr: Knížka je dobře napsaná, plná důležitých věcí a pocitů. Má rychlý spád. Navíc není moc dlouhá, takže ji zvládne i poměrně nečtivý člověk. Příběh je skutečně velmi intimní. Jak už jsem psala, začínala na 54kg. V té nejhorší části knížky se dostala až na neuvěřitelných 33kg. Myslím si, že už to zní až nebezpečně zajímavě. Jestli máte rádi pořádnou dávku pravdivého dramatu, jak to, že jí ještě nemáte ve své knihovně?

Ukázka z knihy: Po měsíci v nemocnici ukazovala váha 36,2 kilo. Musela jsem vynechat svůj obvyklý litr a půl vody, abych zjistila, kolik vlastně doopravdy vážím. Měla jsme podezření, že jsem možná přibrala, tak jsem se chtěla přesvědčit a vodu nevypila. To ale bylo pozdvižení, Leslie se přihnal ke mně na pokoj a v obličeji měl vztek.
"Marie, jak je možné, že hubneš, když mi všichni hlásí, jak dobře jíš?" .....

"Můj partner Jakob, který mi byl při práci na této knize neuvěřitelnou oporou, se mě občas ptal, zda nejsem ve svém vyprávění až příliš otevřená. Nato jsem mohla pouze odpovědět, že pokud bych nebyla stoprocentně poctivá, nemělo by to pro vás absolutně žádnou cenu. Někdo bude možná šokován absolutně otevřeným líčením, ale život mě kromě jiného naučil jednu věc: člověk je takový, jaký je, a za tím by si měl stát." - oficiální text autorky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš doma vlastní knihovničku?

Jasný :)
Nemám, ale brzo bude!
Nemám...

Komentáře

1 theglambabe theglambabe | Web | 20. listopadu 2013 v 19:25 | Reagovat

33 kg to je hrozné! :O Tu knížku si asi přečtu... Jinak krásný blog :)

2 VinsSs VinsSs | Web | 20. listopadu 2013 v 19:48 | Reagovat

:OO tak málo?
Pekný blog:)))

3 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 21. listopadu 2013 v 19:02 | Reagovat

Přesně, anorexie je hrozné zlo a když do toho jednou člověk spadne, je strašně těžké se vyléčit. Naštěstí s ní já osobně zkušenost nemám a doufám (myslím si), že ani mít nikdy nebudu, na to mám jídlo až moc ráda. :D
Knížka vypadá zajímavě, asi si ji přečtu, je dobře, že se o ní teď víc mluví a píše. :)

4 Domča Domča | Web | 28. prosince 2013 v 11:40 | Reagovat

No rozhodne tá knižka vyzerá zaujímavo...inak skvelý článok :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama