Skrytý ve tmě..

18. prosince 2013 v 22:28 | Mrs. Writer |  Jednorázovky
Nápad ze školní lavice (nudná hodina), snad se bude líbit. Nezapomeňte mi do komentáře napsat, jak se (ne)líbilo a co bych měla zlepšit, děkuju! Je to krátké, takže mě docela zajímá, kolik lidí to nakonec přelouská :D.


Odněkud na mě kape voda a pomalu mi stéká po odkrytém lýtku. Ležím na boku, celá zkroucená, šaty potrhané, hlava mi tepe bolestí a je zima. Šílená zima. Společnost mi dělá jen vzduch nasycený pachem zatuchliny a zem potažená plísní. Co to sakra..? Opatrně pootevřu víčka; tak namáhavý mi ten pohyb nikdy nepřipadal. Tss, štípají mě oči, takže rychle mrkám, abych z nich dostala - nejspíš prach, co nejrychlejí pryč. Konečně se mi podaří krátce zaostřit. Všude tma… skoro nevidím ani vlastní ruku, nataženou jen kousek od obličeje. Něco je špatně.

"Haló?" zavzlykám. Všechno mě bolí. "Je tu někdo?"
Ticho.
Zkusím to ještě jednou.
"Slyší mě někdo, haló?"
Nic. Jen voda a tiše dopadající kapky.
Začíná se mi těžce dýchat, přes stažené hrdlo se téměř nedá polykat a v břiše se uhnízdí divný pocit. Strach. Pokusím se posadit - potácení, potlačený výkřik, pád. Krátký to příběh. Už zase ležím na plesnivé zemi. Jak můžu vědět že je to plíseň? Nevím. Nevím nic.

"Můj kotník, můj kotník…" opakuji jako smyslů zbavená a snažím se, alespoň malinko, ignorovat palčivou bolest, která se mi usadila v levé noze. Ještě stále v leže si přitáhnu kolena k břichu a opatrně se dotknu postiženého místa, kotníku. Něco nahmatám. Kost. Mám otevřenou zlomeninu. Z té představy se mi udělá špatně, začínám se dávit. Proboha, ozvěte se už někdo! Vždyť já se bojím! Křičí to ve mně.

Kap, kap, kap.. voda ne a ne přestat kapat. Odkud se vlastně bere? Polknu slzy a přinutím se plazit, alespoň pomalu. Panebože, kde to jsem? Co tu dělám?! Jsou to snad dva metry, když narazím hlavou do kamenné zdi. Popotáhnu a pokusím se vyškrábat do stoje, samozřejmě bez pomoci zlomené nohy. Nehty tvrdě zaryji do stěny a zaberu, jak jen mi to bolest dovolí. Z pod nehtů mi teče krev, určitě. Cítím ji, je příjemně teplá, oproti mému promrzlému tělu.. užívám si to chvilkové zahřátí. Chvilku ještě poskakuji po jedné noze, ale naštěstí za okamžik konečně získávám rovnováhu.

"Pomoc..." šeptám vyděšeně a chvilku jen tak stojím s hlavou opřenou o ledové kameny. Kap, kap.. stále ten zvuk. Po hmatu, jako slepec, postupuji podél zdi a pokouším se objevit nějakou skrytou únikovou cestu, nebo něco, díky čemu zahlédnu jen trocha světla. Stačí troška.. Po chvilce zjišťuji, že chodím v kruzích, malinkatých, sotva pár metrů širokých. Je to kulaté, napadne mě. Ta místnost je oválná jako věž! Nemám kudy odejít, nemám kudy se dostat ven, jsem tu sama a..

"Nejsi tu sama," ozve se najednou.

Strnu a zalapám po dechu. Někdo tu.. proč se neozval dřív? To on mě sem dovedl? Dlaně si přitisknu k puse a cítím, jak se mi po tvářích začínají koulet slzy. Jedna, dvě, tři..čtvrtá. A pak další a další. Motá se mi hlava, pouštím se zdi a nakonec ztrácím poslední rovnováhu. Tvrdě padám, ale bolest necítím.
Hlas se ozve znovu. Pobavený, zabarvený nadsázkou a ironií. Prozpěvuje si svá slova jako obyčenou říkanku.
"Co se stane s těmi, co zlobí? Co hřeší, vraždí, porušují zákony? Kradou nebo lžou? Podplácejí?" šeptá neznámí. Zoufale si zacpávám uši, ale není to nic platné. Ten hlas mám hlavě, neschovám se před ním!
"Skončí tady, se mnou... jenom se mnou.. a já si s nimi můžu dělat co jen chci. Navždy. Můžu bodat, škrábat, mučit, dusit! Co jen budu chtít! Až tekutina světů přestane téct..to bude znamení. Netěšíš se, netěšíš?" zpívá pobavený hlas a na každé slovo přidá patřičný důraz.
Bodat..? Škrábat? Mé vlastní tělo se nekontrolovatelně třese.
Přesně v tu chvíli kapání ustane, jen tak, z ničeho nic. Tekutina došla, můj čas došel. Říkal to, on došel, můj čas došel.. hlava se mi točí pod návalem myšlenek. I když je tma, cítím jeho škleb.
"Slyšíš? Já už ne.." ozve se.
Něco mě popadne za vlasy. Jekot, kopání.. a pak? Pak jen ticho... už napořád.

***
Další příchozí. Křičí a volá o pomoc, tak jako všichni ostatní. Přízrak se schovává a tiše pozoruje svou oběť. Novou, dosud nezraněnou, ale i tak poskvrněnou světem. Je zkažená, stejně jako bytost před ní. Přízrak si nevybírá, on jen koná svůj úděl. On je spravedlnost a rovnováha, nejvyšší soudce, ten kdo čistí svět od té nejhorší špíny. On, je samotné Peklo.
A co ty dítko, zhřešilo jsi?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Therinkattvv Therinkattvv | Web | 19. prosince 2013 v 17:02 | Reagovat

wow,úžasný :-)

2 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 19:28 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 Motherfucker Princess :3 Motherfucker Princess :3 | Web | 19. prosince 2013 v 19:34 | Reagovat

Jo, už vidím ten jejich obličej omg, Hidan se zabije a nezemře, zkusíme to taky ! :DD Ne že by mi to nějak vadilo, ať si dělaj co chcou, inteligenčně by na tom byli stejně jako on (bez urážky, mám ho ráda ale řekněme že ta miloučká blonďatá ofinka byla chytřejší :3)
K té povídce..vážně ? To je geniální :33 Zajímalo by mě jak jsi na to přišla :D Já ve školní lavici většinou vraždím učitele pokud je výjmečně poslouchám takže z toho moc povídek není :D

4 Lilith Lilith | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 22:01 | Reagovat

Nee v první ne jsem si musela hačnout :D teda já ne, ale ta kámoška jo :D ona mi ty lístky kupila, jelikož tam neměla s kým jít, dobrý ne? xDDD :D no já huawei mam a jsem s ním nejvíc spokojená :D za tu cenu fachá líp jak od táty mobil za 8 litrů :D u většiny mobilu platíš za značku spíše no :/ :D ale tak každý má jiné nároky, mě stačí mobil s přehrávačem a jsem happy :D

5 Abnormal Abnormal | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 17:41 | Reagovat

absolútne úžasné! skvelé a famózne!zaujímalo by ma ako si na niečo také skvelé prišla :D skvelá fantázia :3

6 a2l a2l | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 17:21 | Reagovat

Super, ještě že není pozdě v noci, bych neusla, brr... Zvlášť po tom přihozeném obrázku :D
Moc pěkně napsané :) Vůbec nevadí, že je to tak krátké. Náhodou ještě více bych to zkrátila a ten konec ještě více vyhrotila :) Třeba ten poslední odstavec bych trochu poupravila, že už si číhá na svou novou oběť a ta oběť by byl čtenář :) Ta poslední věta je ovšem pěkně pikantní, dokáže člověku poslat mráz po zádech :D
Opravdu povedená práce! Palec nahoru ;)

7 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 10:18 | Reagovat

[5]: Páni, tak moc děkuju! :) No,to je na dlouho :D

[6]: Díky a máš pravdu, když si to po sobě zpětně čtu, mohla jsem ten konec ještě malinko zabarvit.. snad příště :) Jsem ráda že poslední věta a obrázek splnili svůj účel :D Ještě jednou díky i za nápady (jsem si jistá že si to skutečně četla) :) za tak skvělý komentář! :D

8 Clarissa Clarissa | Web | 17. února 2014 v 16:56 | Reagovat

Brrr, ještě teď mi leze mráz po zádech. To abych byla hodná. : :-D

9 Anny Anny | 3. dubna 2014 v 20:13 | Reagovat

Tak to je mrtě, fascinující, úžasné a děsivé. :-D

10 Tamten Loki Tamten Loki | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 14:19 | Reagovat

Pěkné! :-)
(Není někde příručka, jak psát komentáře? Nějak nevím, co dodat :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama