Lhát se nemá

10. února 2014 v 7:00 | Mrs. Writer |  Jednorázovky
Abych řekla pravdu, ohledně téhle jednorázovky mám dost smíšené pocity, ani jsem v konečné fázi nevěděla, jestli ji mám vůbec zveřejnit, přišla mi taková zvláštní.. ale FF na Lokiho potřebuje pár posledních úprav (já vím, moc mi to trvá :D), takže nakonec jsem překonala své pochybnosti :D Skutečně nemám tušení, jak na vás ta povídka zapůsobí, ale doufám že alespoň někoho to v něčem osloví. A předem říkám, doopravdy nevím, jak mě něco takového napadlo XD

Doufám že mi opět věnujete nějakou tu radu, nebo jakkoliv vyjádříte svůj názor :) Chci poděkovat všem, co má dílka přelouskají a hlavně vám, pravidelným čtenářům mého blogu, mám vás všechny strašně ráda, vážně jo :3

LHÁT SE NEMÁ
>Fantazie<


Kdo jsem?
Všude kolem jsou poházeny kusy nábytku, ztrouchnivělé časem a nedostatkem péče. Ze zdí na mě pyšně zírají obrazy neznámých šlechticů, jako by na rozdíl ode mne přesně věděli co tu dělám a jak jsem se zde ocitla. Do jednoho mají začmárané rty, jak příhodné.
Sedím schoulená na zemi, zraněná, nohy přitažené k bradě, ochranitelsky objímám sebe samotnou. Stejně mi nic nepomůže. Těžké železné řetězy se mi zarývají až do masa a vlasy mám slepené vlastní krví, která mi z několika drobných ranek nepřetržitě vytéká již od samého začátku mého trestu. Kovový zápach té tekutiny se nade mnou vznáší jako opar. Stačí sebemenší pohyb a okovy připevněné na mých kotnících i zápěstí zařinčí. Skřípavý zvuk se odrazí od vlhké stěny a oni to uslyší, přijdou. Strachem ani nedýchám. Jestli mě uslyší, začne to nanovo a pak.. pak mě rozervou na kusy, jako to udělali s ostatními. Bojím se. Před vlastním svědomím nikam neutečete, nemáte jak. A i kdyby, nakonec vás vždycky dostihne. Vždycky.

Slyším je, slyším je šeptat, pořád a pořád dokola. Lhát se nemá, lhát se nemá, lhát se nemá... tu větu známe všichni. Ostatní ji do nás cpou už od první třídy, není divu, že se stala naší nedílnou součástí. Jenže jak se ubránit lži..? Jak odolat pokušení?! Svět má tolik nároků, tolik! Buď štíhlá, buď taková, směj se takhle, měj ráda tohle, nechovej se tak, nesmíš, musíš, buď tím! A já chtěla být dokonalá. Idolem. Jak toho má sám člověk dosáhnout? Jak?!

Jednoduše, musí si vypomoci.

Proč je to nakonec tak špatné? Vždyť je to jen lež, malinkatá, neškodná, jako malé něžné koťátko. Unikne mi slabý vzlyk. Ne, musím být potichu! Jenže i koťátko vyroste v kocoura. A ten pak škrábe, bolí to, krvácí, zanechává šrámy na duši.
Mé ušmudlané oblečení neudrží dostatek tepla. Umrznu, a to brzy. Bosé nohy mi jistě začínají pomalinku modrat. Je to nový druh mučení? Ale... vadí mi to vůbec? Vzdálila jsem se svému já, nenávratně, tak na co dál čekat. Nikdo mě nepostrádá. Jenže to se vám dříve či později přihodí, když se jako lidská bytost uchýlíte ke lži. Vy samotní přestanete mít přehled o pravdě a všechno se to smotá dohromady v nechutnou změť špíny. A co je vlastně ta opěvovaná pravda, realita? Netuším. Lež se chytne a nepustí, sváže vás, zatemní mysl. Změní. Opatrně se dotknu těžkého řetězu kolem zápěstí. Má takovou sílu, jeden ten výmysl, takovou moc. Donutí všechny uvěřit. Donutila uvěřit i mě? Kdo jsem?
Naproti mě stojí tři vysoká zrcadla, obyčejná, asi dva metry vysoká. Jsou očíslované.. zleva. Ukazují mi mé prohřešky, od prvního k poslednímu. Musím sledovat své chyby, stále dokola a dokola, každou volnou chvíli. K mému zděšení si uvědomím, že jedno z nich se opět dává do práce. Všechno zčerná a já se vpiji do vlastního odrazu.

Kavárna?
"No tak, posloucháš mě?" ta dívka na mě kulí modré oči skrz moderní obroučky brýlí a usrkává kávy, zatímco ji blonďaté vlasy poletují kolem hlavy v dokonalých kudrlinkách. Je tak roztomilá.
"J-jo, jasně že tě poslouchám." usměji se a nemotorně opakuji její pohyby při popíjení. Ta dívka je populární, takže když budu jako ona, budu také tak oblíbená? Měla bych být.
"Tak mi to konečně vyklop," v jejím hlase je znát zvědavost i lehká závist. "Jaké to bylo?".
Hluboko v mém mozku zajiskří neonový nápis PŘESTAŇ S TÍM, ale rychlým zamrkáním ten nechtěný obraz vytlačím. Jediný důvod, proč tady s tím mazánkem posedávám nad kouskem skvělého dezertu je obyčejná, docela malinkatá lež. Jestli stačí titěrná nepravda k tomu, aby mě ostatní začali brát jako "tu lepší", jeden výmysl neuškodí, ne?
Nadechnu se a začnu vyprávět... a to byl můj první prohřešek, kterým ten kolotoč začal.
Neříkej to! Křičí hystericky má uvězněná duše v pozadí, ale je pozdě. Přibude další pevný železný řetěz, nechutná lež, která mě vytáhne z toho barevného světa a já padám temnotou. Nic nevidím, nic neslyším, jenom klesám níž a níž. Kdo to zastaví? Prásk! Narazím z druhé strany do vrstvy zrcadla. Ozve se tříštění skla a já se zaduněním dopadnu zpět do té temné místnosti. Krvácím. To první je zničené.. další dvě zbývají. Dorazí mě?

Poposednu si před ty krámy a složím hlavu do klína. Víte, tu větu o lhaní do nás nevtloukají jen tak. Lži se na vás nalepí a už nepustí. Jsou slizké a neustále kolem vás krouží, jako kolem raněného zvířete. Myš a kočka, antilopa a gepard, orel a potkan. Já jsem jejich kořist, sama jsem se jim vydala.

Ale co když se chci změnit? Co když už nechci být lhář?

Oni mě nikdy nepustí. Pomalu nadzvednu hlavu. Budou mě tu mučit až do konce věků a já budu trpět novými a ještě vybranějšími způsoby. Trvá to už moc dlouho, takovou dobu. Nemůžu být přece zkažená úplně... kdo vůbec jsem? Jako koho mě odvedli? Co mi vzali? V očích mi zasvítí jiskřička vzdoru. Ano, to je ono, kdo jsem?! Mé jméno, jak se jmenuji!? Horečnatě přemýšlím a vyskočím na obě nohy. Poháněna touhou po svobodě začnu škubat řetězy. Bolí to, ale nakonec zjišťuji, že nejsou tak pevné, jak se na první pohled zdají. Mé jméno! Vytvářím šílený hluk a je mi to jedno, určitě už o mém úmyslu vědí. Odmítám tu zemřít, odmítám to! Aneta, Markéra, Nikola,.. ne, ne, ne! Chodím sem a tam, těžké okovy mě tahají k zemi a já si stále nemůžu vzpomenout. VZPOMEŇ SI! Trhám, škubu a zmítám se ve své kobce... až nakonec jedna z těch těžkých ocelových konstrukcí povolí - s rachotem dopadne na podlahu. Žádný řetěz mě nezadrží! Radostně vyjeknu a pohladím si konečně volné zkrvavené zápěstí, když tu se objeví. Samotná lež a přetvářka, můj pán a věznitel. Vznáší se nad zemí, klubko zmítajících se černých pavučin a slizu, mohutný díky množstvím duší co pozřel. Původce mého strachu. Vrhne se na mě a celou obalí. Snažím se kopat, bránit ale není to nic platné. BOJUJ! Černá chapadla mě postupně oblepí celou, už zbývá jen hlava. Zoufale natáhnu ruku a pak.. zmizím.
Nemůžu dýchat a bolestně pomalu se v té rosolovité hmotě dusím. Pomoc! Takhle mám přijít o ten drahocenný zbytek vlastní duše? Skončit jako prázdná schránka, další potrava toho tvora? Já- .. já to nezvdám.

A přesně v ten okamžik si vzpomenu.

Rychle a rozhodně vymrštím paži ven z té nechutné břečky. Oblečení se mi před očima změní v jasné bílé šaty s růžovými květy, vlasy jsou najednou čisté a má kůže jasně září. Rány se sami od sebe zacelují. Škubnu sebou znovu a vymaním se z toho silného sevření, jako by mi snad nic nebránilo. Soustředím se na svou sílu. Místnost se zatočí a věci kolem mizí do nicoty. Obrazy, zrcadla, řetězy. Najednou stojím na krásné louce, můj nepřítel se svíjí na zemi, poražený. Jsem volná.
Nadechnu se čistého vzduchu, který je tím nejlepším pohlazením za posledních pár dní. Jak jsem jen mohla zapomenout, povzdechnu si a konečně promluvím, sebevědomím a zároveň něžným hlasem.
"Víš, byl to velmi dobrý trik, jako ostatně vždycky při těch našich rozepřích.. Ale donutit mě zapomenout na mé vlastní jméno a přidělit mi život smrtelníka, dokonce mě přesvědčit o tom, že jsem lhář, to bylo skutečně chytré, přetvářko. Téměř dokonalá lež," podivná věc se začne pomalinku vytrácet a já se vítězně zakřením.

"Ale lhát se nemá... a ani ten nejlepší podvod nepřelstí samotnou Pravdu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš doma vlastní knihovničku?

Jasný :)
Nemám, ale brzo bude!
Nemám...

Komentáře

1 Lywia Lywia | Web | 10. února 2014 v 12:58 | Reagovat

Tyjo,normálně jsem si myslela,že čtu nějakou knížku.Přečetla jsem to jedním dechem. Paráda :)

2 Fondness ♥ Fondness ♥ | Web | 10. února 2014 v 18:25 | Reagovat

Možná až mi tahle dojde tak taky od Essence zkusim!!:)

3 Veri Veri | E-mail | Web | 10. února 2014 v 18:49 | Reagovat

Moc povedený, pěkně napsaný! :-D

4 Lucy Lucy | E-mail | Web | 10. února 2014 v 19:14 | Reagovat

Páni, to bylo... páni. Vážně, je to krásně napsané, líbí se mi tvůj popis emocí, to já na všechno kašlu, vynechám detaily a jdu k věci, což mě celkem štve:D
Přivádí mě to k myšlence... lhát se nemá? Musím říct, že každý den lžu minimálně třikrát, a občas i nevědomky, o nepodstatných věcech, jako...

Mamka: Jedla jsi?
Já: Ano...

Píšeš prostě krásně:) A abych nezapomněla...
http://24.media.tumblr.com/tumblr_mdr2qmMrPR1roe6alo1_500.gif

5 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 10. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Wow... nemám slov! Neviem čím si si nebola istá, ale toto je fantastické :3 idem naberať slová, možno keď ich nájdem, tak sa ti k tomu vyjadrím podrobnejšie :D
PS: akurát som dopozerala Frozen a bolo to fakt fantastické :3

6 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 10. února 2014 v 19:54 | Reagovat

[4]: Jsem strašně ráda že se líbilo :3 No s těmi emocemi mám vždycky nějakou potřebu se patlat.. ale věř mi, není to nic světoborného XD
Jsem na tom podobně.. a hlavně:

Mamka: Vyklidila si tu myčku?
Já: Jo...
(Typická denní lež :D)

A své pocity opět vyjádřím pomocí Toma :D http://media.tumblr.com/tumblr_m5jl66AmRf1qag96h.gif

[5]: Jsem moc ráda že se ti to líbilo, tvůj názor je pro mě jeden z nejdůležitějších! :) No, nebyla jsem si jistá... nikdy nejsem. Dobře XD
P.S. Já ti to říkala! :D
Opět za sebe nechám promluvit gif http://25.media.tumblr.com/91e81bd81f22ba97184244705c3d30bd/tumblr_mqzs2vsJ1w1s7duvso1_400.gif --> já po přečtení komentáře XD

7 Mannie Mannie | Web | 10. února 2014 v 20:17 | Reagovat

Neuvažuješ o vydání knihy? :D To se čte fakt samo. :)

8 The Escapist The Escapist | Web | 10. února 2014 v 20:40 | Reagovat

Krásně napsané :-) Měla by vydat knížku s povídkami :-) :-D

9 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 10. února 2014 v 21:25 | Reagovat

[7]: Jéj, tak to moc děkuju! Co se týče té knížky tak teď zrovna ne.. ale tak za pár let bych chtěla :) Vážně :D

[8]: Díky^^ To je vážně milé, ale ještě mě čeká dlouhá *trnitá* cesta XD

10 Lucy Lucy | E-mail | Web | 10. února 2014 v 21:31 | Reagovat

[6]:  Měla bych jako odpověď hned několik gifů, ale rozhodla jsem se nespamovat (jako by to vůbec šlo:D)

http://24.media.tumblr.com/tumblr_m6xeogrWEK1qgurc2o1_250.gif

:3

11 Fondness ♥ Fondness ♥ | Web | 10. února 2014 v 23:35 | Reagovat

Jéé to jsem ráda že článek někmu pomohl! :)

12 Chilaili Chilaili | Web | 11. února 2014 v 15:38 | Reagovat

Skvělé, píšeš úžasně! Palec hore

13 Monii. Monii. | Web | 11. února 2014 v 15:48 | Reagovat

To je úžasný! Klobouk dolů.

14 Arwen Arwen | Web | 11. února 2014 v 15:56 | Reagovat

Tady má někdo talent :OO Napiš někdy knížku, a já si jí koupím :3

15 Nikola. Nikola. | Web | 11. února 2014 v 16:30 | Reagovat

Nádhera :-)

16 Domča Domča | Web | 11. února 2014 v 17:12 | Reagovat

Ty kokso...ja len pozerám, ako skvele si to napísala :-) a nápad tej poviedky...úžasný

17 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 11. února 2014 v 19:47 | Reagovat

Tý jo! To je dokonalé:3 Měla jsem pocit že čtu nějakou knížku:) Líbí se mi tvé popisy - míst i emocí:3

18 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 11. února 2014 v 20:04 | Reagovat

Mimochodem - máš moc pěkný blog, nechceš spřátelit?:-)
Kdyžtak se mi ozvi na blog:)

19 Motherfucker Princess :3 Motherfucker Princess :3 | Web | 12. února 2014 v 14:47 | Reagovat

Wow, nový lay ? To bude nezvyk :D Mimochodem, ta povídka mě vážně donutila hltat to řádek za řádkem a hledat odpověď na moje otázky :D Prostě dokonalý

20 Hanii Hanii | Web | 12. února 2014 v 15:45 | Reagovat

páni, já neumím psát slohovky a o proti tobě jsem looser! Ty popisuješ všechno, já prostě.. nejde mi to, nebaví mě jak o vždycky musím rozepsat abych čtenáře napínala, prostě napíšu o co jde a šmitec. Moje učitelka češtiny by z tebe byla na spadnutí ! :-)

21 Márč Márč | Web | 12. února 2014 v 16:49 | Reagovat

nový layout :333 dokonalý ♥ a jinak bezvadný článek, kdy napíšeš knížku, abych si ji mohla koupit? :DD

22 Lywia Lywia | Web | 12. února 2014 v 18:02 | Reagovat

Koukám že máš nový lay :3 Je úžasný ^^ Příjemná změna po té růžové(ne že by se mi ten předchozí nelíbil) :D

23 Casia- bringes.blog.cz Casia- bringes.blog.cz | Web | 12. února 2014 v 19:22 | Reagovat

Krásný blog ;)
Ta povídka je parádní! Měla bys do budoucna napsat knihu ;)

24 dombabas dombabas | Web | 12. února 2014 v 20:17 | Reagovat

Ahoj. Vďaka, že si mi pripomenula to s affs. Bez toho by som si to nevšimla. Inak ale musím pochváliť tvoj design. Oveľa viac sa mi sem hodí a aj farby má očarili :-)

25 BeeDee BeeDee | Web | 12. února 2014 v 20:59 | Reagovat

WOW! Máš obrovský talent! Je to hrozně dobře napsané, jen tak dál ;)
btw úžasný dess =)

26 Zuzka;  Entries of my life Zuzka; Entries of my life | Web | 13. února 2014 v 16:07 | Reagovat

Super..! :)

27 Veri Veri | E-mail | Web | 13. února 2014 v 17:16 | Reagovat

Jen ještě...nechceš si mě přidat do menu, jakože spřátelit? (já nevim, jak se zaptat, ale snad víš, jak to myslím) :-D

28 Márč Márč | Web | 13. února 2014 v 20:09 | Reagovat

njn, u mě by to nikdo nečekal :D že bych psala či poslouchala 1D, ale já to beru jako slabou a trapnou chvíli :D to víš, když lidi okolo tebe je poslouchají a ty chceš někam patřit, tadá nejhorší plán je tu :D :D moje osudová chyba :D už navždy chci být different člověk :D

29 Lywia Lywia | Web | 13. února 2014 v 20:54 | Reagovat

Heh..myslela jsem si,že se ti budou líbit :D

30 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 14. února 2014 v 17:55 | Reagovat

[13]: Díky :)

[14]: Dobře, díky XD

[19]: Zvykneš si! :D A moc děkuju, jsem ráda že se líbilo :3

[20]: Díky za tak milý komentář!^^ No.. a nemyslím si, že jsi vůči mě looser, věř mi XD

[21]: Děkuju .. a datum vydání je zatím neznámé XDD Mimochodem s tím 1D --> chápu tě :D

[23]: Děkuju :) Co to do vás všech vjelo s tou knihou? :O Začínám se brutálně červenat :D

[25]: Díky!! :) BeeDee nikdy nezklame :D

31 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 16. února 2014 v 13:24 | Reagovat

Tak tohle se Ti opravdu povedlo! Celou povídku jsem doslova hltala jedním dechem. A hlavně se mi líbila ta část, kdy jsi psala: "Před vlastním svědomím nikam neutečete, nemáte jak. A i kdyby, nakonec vás vždycky dostihne. Vždycky." :)

32 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 16. února 2014 v 18:27 | Reagovat

[31]: Tvůj komentář mi udělal velkou radost, děkuju :)

33 Anny Anny | 2. dubna 2014 v 19:50 | Reagovat

Tak to je mrtě! Opravdu výstižné. Skvěle píšeš, hlavně toho nikdy nenechej...nikdy, byla by to velká (to je moc slabé slovo)škoda.

34 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 17:42 | Reagovat

[33]: Děkuju moc! :) Jsem moc ráda že se líbilo a co se týká toho psaní .. nehodlám toho nechat nikdy! :D Na to to mám až moc ráda :)

35 Tamten Loki Tamten Loki | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 14:26 | Reagovat

Mmmm, vydařené. Povídky s pointou, toť vrchol všech literárních žánrů :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama