Ta dívka s rudými rty

14. března 2014 v 12:00 | Mrs. Writer |  Jednorázovky
Dnes to bude bez zbytečních keců (:D). Snad jen k povídce - snažila jsem se o trošku jiný styl, než obvykle píšu a hlavně pro charakterově odlišnou hlavní postavu. Byla to otázka hodiny, takže taková rychlokvaška, ale tak co naděláme.

P.S. Stále mám prázdniny, stále se válím doma a byla jsem dokonce navštívit několik galerií. Musím uznat, že některé umění je zkrátka děsivé, ale líbilo se mi to. (Ale že by někdo namaloval Lokiho? Andyho? To né -__- :DD)




Jeden, dva, tři, ...

Hluboký nádech.

Čtyři, pět, šest, …

Přivřít oči, uvolnit se, soustředěný výdech. Nesmí mě vidět, nesmí nic tušit. Znovu nádech. Splyň se vším ostatním. Pro tuhle chvíli neexistuju.

Sedm, osm, devět, ….

Neslyšně si svážu dlouhé plavé vlasy do vysokého culíku, vzápětí sundám sluneční brýle. Srdce bije jako splašené, tep šplhá pořád výš a výš. Nevím, jestli je tahle prasečí dávka adrenalinu pro tělo zdravá. Asi bych si měla co nejdřív pořídit jednu z těch chytrých příruček o zdravém životním stylu. No, měla. Ještě předtím, než mě tahle práce zabije, zacuká mi pobaveně koutek rtů s nánosem rudé rtěnky. Ještě teď vidím ten její nádherný obal s čistě bílým logem. Přesně tak holka, dodělej tuhle práci a budeš moct vykoupit třeba celý Chanel. Nebo tu značku rovnou odkoupit, proč ne?

Deset, jedenáct, dvanáct, ..

Počítám vteřiny a dál sleduju příjezdovou cestu ze střechy jakéhosi panelového staveníčka, které má už pár řádek let za sebou. Že jim tady ještě vůbec dovolí bydlet, přemýšlím, zatímco do své zbraně velikosti labradora láduju jednu kulku za druhou. Mlasknu a jazykem přejedu vrchní ret. Dala bych si cigaretu, hlásí mi hned poslušně má závislá část. Ale jsou tu mnohem důležitější témata, jako třeba kam po dobře odvedené práci odjedu. Třeba Francie zní docela dobře. Ještě zkontroluji čas na postříbřených hodinkách pohozených na plátěné tašce o kousek dál. Měla bych si těch drahých cetek vážit o něco víc. Ale to je jen samé měla bych.

Narovnat a připravit. Neexistuju.

Třináct, čtrnáct, patnáct, …

Slyšela jsem, že v Anglii je letos docela pěkně.

Šestnáct, sedmnáct, osmnáct, …

Konečně se objeví to zatracené černé auto. Porsche? Jaký to zazobanec. Ležím na zemi, oko těsně u mého zlatíčka a mířím. Jen pojeď, ty má letenko do země zaslíbené, zašeptám a sebevědomě odpočítám.

Devatenáct … DVACET!

A pojď zlato. Jako vždy slyším to tichoučké zašumění letící smrti. Nemám daleko k naprostému štěstí, když se auto s rachotem zastaví a chudáčci mafiánci kontrolují díru v hrudi svého zákazníka. Příště si už asi vzpomenou na neprůstřelný skla. Díky za spolupráci, těšilo mě, zase někdy příště.

Ale jeden z těch vysokých chlápků, takový ten typ, který si na sebe ani do postele nevezme nic jiného, než tmavý oblek a sluneční brýle, zvedne hlavu a ve vteřině kouká přímo na mě. Měla bych okamžitě vypadnout ze své palebné pozice a nečekat na to, až se uráčí vytáhnout své pistole. Měla bych. Dech se mi zrychlí a pocit triumfu vymizí. Už zase existuju.

Jakmile mě mine pátý výstřel, nechám konečně zbraň zbraní, popadnu svůj narychlo připravený bágl a utíkám, jak jen mi to strach a to nemalé vzrušení povolí. Roh, schody, ulička, zatáčka, další schody! Vyřítím se z té budovy zadním vchodem, protože přece nechceme potkat naše nové kamarády, a než se stačím nadechnout a trošku uklidnit, nebo přinejmenším zase běžet dál, zastaví u mě takový křáp, že by se i ten nejstarší veterán divil jeho pojízdnosti. To už mě ale pár silných rukou nacpe dovnitř a na to, kolik toho má to auto za sebou jede celkem slušně. Dost slušně.

"Sakra! Děláš si ze mě srandu?!" rozčiluje se řidič, muž v otrhaných džínsách, věkově by se mohl kamarádit s tatínky z vedlejší ulice.
"Ale vždyť to byla dobře odvedená práce!" snažím se při té krátké větě nefunět jako hroch. Ještě se otočím, abych zkontrolovala naši situaci. Nic. Že by nikdo nepodezříval starou škodovku? Třetí člen naší party a mimochodem i můj soused na otrhané zadní sedačce zvědavě nadzvedne jedno obočí. Upravím si své líčení a opráším hadry. Ještě předtím, než definitivně zandám krvavě rudou rtěnku ji vlepím krátký polibek. Chanel, Chanel, Chanel.

Z dálky slyším vyzvánění telefonu, al následné vyjednávání už jde trošku mimo mne. Já mám pro dnešek padla.
Představím si pověstný Londýn a slastně popotáhnu z právě zapáleného retka. Jen pár lidí může o své práci říct, že ho zatraceně baví. A já tu svojí jednoduše miluji.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 14. března 2014 v 17:20 | Reagovat

WOW, zas a znova fantastické. Bolo cítiť, že je to napísané trochu iným štýlom ale osobne sa mi viac páčili "Šedá Eminence" a "Lhát se nemá" Nehovorím, že toto bolo zlé alebo niečo také, len ma to nevtiahlo do deja tak, ako tie jednorázovky predtým...
PS: Prepáč za to, že v poslednom čase som tu nebola, ale mala som toho strašne veľa :/

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 14. března 2014 v 19:15 | Reagovat

Ať to zní jakkoliv divně... tohle je práce mých snů:D Ne, opravdu... asi je těžké někoho zabít, ale aspoň není nuda. Bavíme se v hypotetické rovině, tak ne, že mě práskneš tajným agentům:D
Mě osobně se tenhle styl líbil, přijde mi to živé, dokážu se do toho vcítit:)

3 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 14. března 2014 v 20:02 | Reagovat

Páni, kde jsi nabrala takovou dávku inspirace! Fantasticky napsaný! To byla fakt bomba, dohlatala sem to celý do konce, a přejů jí to s tím Chanelem :D. Jo a ta hudba to suprově dopodkreslila! :D Mohla bys napsat scénář, pro takový film! *.*

4 Motherfucker Princess :3 Motherfucker Princess :3 | Web | 14. března 2014 v 20:59 | Reagovat

Musím říct že tohle bylo vždycky jedno z mých vysněných povolání :D Na to že zabíjíš lidi by jsi si zvykla, představ si třeba Justina nebo 1D a je to :D A jen tak mimochodem..fuck you ! Takhle přesně začíná moje nová povídka :D I will find you and I will kill you :D

5 Chane Chane | Web | 14. března 2014 v 22:03 | Reagovat

Tak tohle bylo úžasné kde jsi vzala inspiraci. Bylo to velice napínavé a úplně jiné moc se mi to líbilo :-)

6 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 15. března 2014 v 10:42 | Reagovat

[1]: No, trošku jsem se v tom poplácala, protože jak už jsem říkala, je to jiný styl, než na jaký jsem obvykle schopná napsat něco slušného :D Určitě ale díky za tvůj názor, alespoň vím, čeho se držet :D
P.S. Za to se vůbec neomlouvej ;)

[2]: *Nenápadně schovala zbraň za postel*
Ehm, myslím, že k agentům tě nedotáhnu, buď v klidu! XD Ale jen si to představ, z takové práce už je to jenom krůček k "tajným službám" a co víš, třeba se nakonec potkáme s Lokim! XD
To jsem jen a jen ráda :3

[3]: Jé, strašně moc ti děkuju! :3 Se musím červenat normálně :D Chanel je prostě Chanel :D Ještě na motivy téhle povídky natočit film.. to není vůbec špatný nápad! *__*

[4]: Tolik nájemných odstřelovačů tady.. se vás začnu pomalu bát :D
I am so sorry O.o .. but muheheheh XDD

[5]: To jsem moc ráda^^

7 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 15. března 2014 v 11:50 | Reagovat

Ehm..moment.. kde je můj komentář?! Sakra moc dobře si pamatuji, jak jsem ho psala! Tak ještě jednou.. ta povídka se ti strašně povedla a doufám, že brzy napíšeš něco dalšího. Je to perfektní! :*

8 Misella Misella | Web | 15. března 2014 v 15:03 | Reagovat

tak to se ti vážně povedlo, krásně jsi to napsala :) zajímavě napsaný a procítěný ;-)

9 dombabas dombabas | Web | 15. března 2014 v 16:22 | Reagovat

Tvoje poviedky vážne dokážu čitateľa úplne vtiahnuť do deja. Kiež by som to vedela aj ja :-D

10 Lywia Lywia | Web | 15. března 2014 v 21:17 | Reagovat

Proč jsem si nejdřív u těch pár prvních odstavečků představovala tebe,jak jdeš běhat? :D Pak přišlo Deset, jedenáct, dvanáct ... a...fuck :D
Jinak...moc hezky napsané ^^

11 mrtvyptak mrtvyptak | Web | 16. března 2014 v 16:02 | Reagovat

fakt se mi to libi.
zajimave

12 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 16. března 2014 v 20:12 | Reagovat

[7]: Záhadné zmizení! :D A moc ti děkuju *_*

[9]: Vážně? :D To jsem moc ráda! A náhodou, ty nepíšeš vůbec špatně :)

[10]: Když to tak po sobě čtu, docela to i sedí :DD A díky^^

13 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 16. března 2014 v 22:47 | Reagovat

To je skvĕlé! Mám chuť Ti šlohnout tvojí múzu!

14 a2l a2l | E-mail | Web | 22. března 2014 v 19:58 | Reagovat

Úúú... Tak tohle bylo jednoduše drsné! Pěkně popsané myšlenky postavy a celé to mělo takovou zajímavou atmosféru. Dobře se to četlo, moc pěkná práce :)

15 Tamten Loki Tamten Loki | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 14:30 | Reagovat

Od chvíle, kdy jsem držela poprvé v ruce dalekonosnou pušku, se toužím stát odstřelovačem. (A šlo mi to líp než těch chlapům okolo! :-D) Ale červený rtěnky mi nesluší, tak asi nic... :-D

16 Anny Anny | 20. dubna 2014 v 14:26 | Reagovat

Tak tohle je luxusní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama